Se ztrátou levého zorného pole se po mrtvici potýká paní Zuzana Slavíčková. Vedla aktivní život, mrtvice ji však nečekaně zasáhla v pouhých pětadvaceti letech.
Zuzaně velmi pomohlo, že se jí dostalo odborné péče relativně rychle poté, co mrtvice udeřila. Přesto jí lékaři řekli, že na levou část zorného pole zůstane doživotně slepá a na vlastní nohy se při pravidelném cvičení postaví do dvou let. S tím se ale nesmířila a díky poctivě prováděným rehabilitacím vstala z vozíčku mnohem dříve – už za jeden měsíc. Po dvou letech od mrtvice se navíc rozhodla, že chce mít dítě. Těhotenství jí lékaři rozmlouvali, obávali se totiž rizika trombózy, které v jiném stavu stoupá. Zuzana si tak po celou dobu těhotenství musela píchat injekce s lékem na ředění krve. Kromě této komplikace a běžných ranních nevolností ale proběhlo devět měsíců bez potíží a porodila zdravou holčičku.
„Prvních šest měsíců mi manžel musel pomáhat s přebalováním, oblékáním a také koupáním miminka, pak už jsem to zvládala i sama. Hodně mi ale pomáhala moje rodina, jejich podpora je pro mě strašně důležitá,“ říká Zuzana. Dodnes musí neustále rehabilitovat a v důsledku vadného zraku má místy potíže s pohybem a orientací. Vlastní bojovností a optimismem se ale dokázala vrátit do normálního života.
