Hrála si s dětmi ve školce, pak se probudila na nemocničním lůžku s ochrnutou pravou částí těla. Štěpánce Rytinové z Berouna byly pouhé čtyři roky, když prodělala rozsáhlou mozkovou příhodu.
„Z ničeho nic nám zavolali ze školky, že Štěpánka pravděpodobně dostala mrtvici a jede pro ni sanitka. Byla jsem v šoku a nechápala, co se děje,“ popisuje paní Rytinová-Hesounová, maminka Štěpánky, situaci, která jí i celé rodině nadobro převrátila život. Do školky dorazila právě ve chvíli, kdy její dceru přemisťovali do sanitky. „Řekli mi, že paní učitelka rozpoznala u Štěpánky jeden z příznaků mrtvice – pokleslý koutek. Díky tomu, že neváhala a okamžitě zavolala záchranáře, Štěpánce pravděpodobně zachránila život,“ říká paní Rytinová-Hesounová.
Štěpánka okamžitě dostala lék na ředění krve, díky čemuž se podařilo rozpustit krevní sraženinu, která jí zneprůchodnila mozkovou cévu a bránila přívodu kyslíku do části mozku. Necelé tři týdny pak ležela na neurologické jednotce intenzivní péče ve Fakultní nemocnici v Motole. „Měla opravdu velké poškození mozku, přestala úplně mluvit i chodit a upadala do hlubokých depresí,“ vzpomíná maminka.
Odborníci ihned začali s intenzivní rehabilitací, Štěpánka ale nespolupracovala a přicházela o chuť do života. Její psychický stav se zlepšil až při kontaktu s pejskem, kterého terapeuti několikrát týdně přivedli do Motola na návštěvu. Štěpánce se díky tomu vrátila dobrá nálada a naplno se pustila do rehabilitačních cvičení – začala komunikovat s psycholožkou, procvičovala motoriku, učila se znovu mluvit. „Společně s manželem jsme byli u dcery každý den a snažili se strávit s ní co nejvíce času. Znamenalo to, že jsme vždy počkali na to, až večer v klidu usne. V deset hodin jsme se vraceli do Berouna a brzy ráno museli zase vstávat, abychom na šestou hodinu byli v Motole, když se Štěpánka probudí. Vedle toho jsme museli zvládat pracovní povinnosti,“ popisuje náročné období paní Rytinová-Hesounová.
Na rehabilitaci v motolské nemocnici pak Štěpánka navázala dvouměsíčním léčebným pobytem v Jánských Lázních, kde mimo jiné začala jezdit na koni. „Odborníci nám doporučili, abychom prostě žili normální život. V září už tedy Štěpánka šla zase do školky,“ říká maminka. Byť se zásluhou poctivé rehabilitace, v níž pokračuje dodnes, u Štěpánky mnohé zlepšilo, stále kulhá na pravou nohu a nemůže pohybovat pravou rukou. Při vyjadřování pak někdy hledá slova, zejména vyprávění příběhů jí stále činí potíže. „Ve škole má individuální plán, musela se naučit psát levou rukou, je však houževnatá a moc se chce vyrovnat zdravým dětem,“ chválí svou dceru paní Rytinová-Hesounová a dodává: „Máme štěstí na lidi v okolí. Jsem velice vděčná lékařům a rehabilitačním pracovníkům za všechnu jejich péči, stejně tak učitelé ve škole nám hodně vycházejí vstříc a i spolužáci Štěpánce pomáhají.“
Rehabilitační aktivity Štěpánka přijala jako své záliby. „Baví mě jezdit na koni, na lyžích a na koloběžce. Taky plavu a zajímám se o fotografování,“ říká Štěpánka. Navzdory osudu tak vede velmi aktivní život. V její snaze co nejvíce zmírnit následky těžkého onemocnění ji také podpořil Nadační fond Čas je mozek, který upozorňuje na příznaky mrtvice a učí, jak na ně správně reagovat. Od nadačního fondu Štěpánka obdržela příspěvek na další rehabilitaci v hodnotě 36 100 korun. „Moc si toho vážíme a určitě je to pro nás motivace, abychom vytrvale rehabilitovali a všechno se nadále vyvíjelo pozitivním směrem,“ dodává i za svou dceru paní Rytinová-Hesounová.
