„Čtrnáct dní před 45. narozeninami jsem pracoval na čerstvém vzduchu na zahradě, ale od rána mě přesto pobolívala hlava. Po obědě se to už nedalo vydržet, tak jsem sáhnul po ibalginu. Jenže když jsem chtěl lék zapít, voda mi upadla a zjistil jsem, že v ruce nemám cit,“ popisuje Radek Pospíšil začátek cévní mozkové příhody.
„V nemocnici v Jičíně jsem u paní doktorky absolvoval klasické vyšetření, zavřít oči a položit ruku na nos. Měl jsem pocit, že vše zvládám skvěle. Pak následovalo CT mozku,“ pokračuje. Lékařka rychle vyhodnotila diagnózu a pan Pospíšil jel rovnou do Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Po cestě už začal špatně mluvit, nebylo mu rozumět. Po příjezdu do nemocnice ho ihned začali připravovat na zákrok. „Těšil jsem se, že mě přestane bolet hlava, a ještě jsem se lékaři snažil omlouvat, že mu na svátek práce vezu práci. Hned nato jsem dostal anestezii a usnul,“ popisuje Radek Pospíšil.
Podstoupil operaci, po které ale přetrvávaly obtíže vyžadující další péči. Následovalo 7 dní na oddělení JIP. „Špatně jsem mluvil, ale ptal jsem se, kde mám boty. Myslel jsem, že skočím z postele a rovnou pojedu domů. Vůbec jsem netušil, co se stalo,“ vzpomíná Radek Pospíšil.
Další týden pak strávil na rehabilitacích v Trutnově, kde lékaři sdělili manželce, že to do budoucna na chůzi bez opory nevypadá. Následovalo několik dalších pobytů na rehabilitačních oddělení v různých nemocnicích, a nakonec odjel do léčebny v Jánských Lázních. „Tam jsem začal postupně zase mluvit, znovu jsem se naučil oblékat a zavazovat si boty. Plaval jsem, využíval ergoterapii. Postupně se začalo vše zlepšovat,“ vzpomíná.
Následovala další malá i větší vítězství, dvakrát vystoupil na Černou Horu bez opory a také pochopil, co se tehdy vlastně stalo. Řeč i fyzická kondice se stále zlepšovaly a po dvou letech už se už řadu věcí podařilo uvést téměř do stavu před mozkovou příhodou: „Dnes už dobře chodím, naštěstí oporu nepotřebuji. Denně cvičím, pravidelně navštěvuji terapeutickou skupinu při nemocnici Semily. Plavu, chodím na procházky, dávám si úkoly i výzvy, jezdím na sjezdovkách i běžkách, snažím se pracovat i žít tak, jak jsem byl v minulosti zvyklý.“
Do mozkové příhody byl pan Pospíšil zdravý člověk bez komplikací, i když bolestmi hlavy trpěl už od dětství. Když lékaři zpětně hledali příčinu mrtvice, objevili prasklou krční tepnu, což se mohlo stát při squashovém zápase den před mrtvicí, nejspíš při prudkém pohybu hlavou. Po mrtvici, a hlavně po intenzivní rehabilitaci, se podařilo řadu věcí vrátit do původního stavu, ale stále je co napravovat. „Pořád na sobě pracuji, cvičím postiženou levou ruku a snažím se ji uvést do stavu před mrtvicí. Naštěstí jsem pravák, takže se obsloužím, jsem soběstačný. Prostě jsem jen trochu ubral a jedu dál,“ uzavírá Radek Pospíšil.
