Svoji povahu bych mohla charakterizovat textem písničky:
„Už jako malá holka,
jsem vždycky velký oči měla.
Co svedli ostatní, já
desetkrát líp jsem zvládnout chtěla.
...A to mě provází pořád. Často si dávám za úkol víc věcí, než jsem schopná zvládnout. V době, kdy jsem prodělala cévní mozkovou příhodu, mi bylo 29 let.
Jsem učitelkou na základní škole. Na podzim roku 2022 jsem prožívala velmi náročné a stresující období. Rozchod s expřítelem, nový vztah, bála jsem se, že nezvládnu financovat dům. K mému stresovému vypětí nepřispěla ani střídavá péče o moji milovanou dceru, ani časté hádky s expřítelem kvůli výchově dcery.
Na počátku prosince jsem doma pekla cukroví. Už od rána jsem pociťovala únavu. V odpoledních hodinách jsem si musela jít lehnout. Nařídila jsem si budíka, protože jsem měla pro dceru vyzvednout dárek, který si moc přála. Když jsem se vzbudila, byla jsem stále hodně unavená, ale musela jsem jet do obchodu, než zavřou. V obchodě jsem zjistila, že nemohu mluvit, nemohla jsem pozdravit, nedokázala jsem zadat pin karty a těžce jsem komunikovala. V tu chvíli mi volal přítel. Prodavači mi řekli, abych to zvedla a dala jim hovor hlasitě. Následně příteli řekli, že nemluvím a jsem zmatená. Byla jsem odvezena do nemocnice v Ústí nad Labem, kde mi diagnostikovali mozkovou příhodu.
V prvních dnech jsem nemohla mluvit, psát a ani jsem nerozuměla běžné řeči. Vzpomenout si na to, jestli mám rodiče, sourozence nebo na jejich jména, nebo rozpoznávat běžné věci, bylo v tu chvíli nemožné. Když mě převezli na JIP, věděla jsem, že to není dobré a bála jsem se usnout, že už se znovu neprobudím. Byla jsem uvězněná sama se sebou, nemohla jsem nikomu nic říct ani napsat, ale útěchu jsem hledala v tom, že nejsem ochrnutá. Bála jsem se, že se nebudu moct starat o dceru. Po několika dnech se mi začínala paměť pomalu vracet.
Postupně jsem absolvovala všechna možná vyšetření. Z provedených vyšetření vyplývá, že moji mozkovou mrtvici pravděpodobně způsobilo několik nezávislých faktorů (antikoncepce, stres, okénko v přepážce). Počátkem ledna 2023 jsem musela podstoupit výkon na srdci, ve kterém jsem měla oválné okénko v srdeční přepážce, které bylo nutné uzavřít.
Půl roku po mozkové mrtvici chodím pravidelně na logopedii, abych se co nejvíce přiblížila předchozímu stavu. Snažím se zapojit do normálního života. Jsou chvíle, kdy je vše v pořádku, a pak nastanou momenty, kdy nejsem schopná se plně soustředit, jsem unavená a hůře se mi hledají slova.
V době před mrtvicí jsem neměla žádné zdravotní potíže, myslela jsem si, že jsem naprosto zdravá žena. Když se ale člověk zamyslí, nikdy neví, která vteřina bude jeho poslední. Já měla štěstí v neštěstí a jsem ráda, že mé následky nejsou tak hrozné jako mohou být u jiných pacientů.
