Žijeme totiž v době jednoduchých řešení. Vem si pilulku a bude ti líp. Nechceš otěhotnět? Tady máš zaručenou a spolehlivou metodu, jen je potřeba si na ni každý den vzpomenout. Jenže dnes už mnohým lidem začíná být jasné, že užívání umělých hormonů není bez následků. Stále se na mě obracejí dívky i ženy s tím, abychom jim pomohly vybrat lepší možnost ochrany před početím, než je užívání hormonální antikoncepce. V šíření osvěty pak pomáhají i podobné příběhy, jaký má Vendula Kociánová, u které hormonální antikoncepce vedla k opakované mozkové mrtvici. Její zkušenost byla doslova uvědoměním si sebe sama, a hlavně odpovědnosti za svá rozhodnutí a své vlastní zdraví.

Jsem vděčná, že se o svou zkušenost dělí veřejně jak na svých webových stránkách www.vendulakocianova.cz, tak v knize Život bez hormonální antikoncepce. Co za užíváním hormonální antikoncepce stojí? Proč se rozhodla ji ze svého života odstranit? A jak ji ovlivnila v životě dál?

Vendi, před 3 lety si svým cenným životním příběhem přispěla do naší knihy Život bez hormonální antikoncepce. Co Tě motivovalo veřejně sdílet svůj intimní příběh?

Bylo pro mě naprostou samozřejmostí tuto osobní zkušenost předat, protože lží, nejen ohledně antikoncepce, už bylo z kruhů farmacie vysloveno mnoho a je třeba, aby se lidé začali probouzet mnohem rychleji a přebírali sami odpovědnost za své zdraví a nespoléhali jen na náruč lékařů. I oni jsou „jen“ lidé. Bohužel, ne u všech je motivace zcela čistá. A k tomu slouží osobní příběhy. Mám za to, že je naší lidskou povinností předávat dál poznané.

V knize popisuješ, že jsi velmi mladičká užívala hormonální antikoncepci. Co Tě k tomu vedlo?

V mém případě to bylo rozhodnutí silně zmanipulované autoritou lékaře a velkou nevědomostí ohledně menstruačního cyklu. Jako dívka jsem dostala menstruaci a zhruba po pár cyklech se mi téměř na rok zastavila. Maminka se lekla a v nejlepší víře udělat vše pro mé zdraví, se mnou zašla na gynekologii a pan doktor, sám zřejmě zmanipulován klamnou propagací, mi okamžitě předepsal silnou antikoncepci. Smutné je, že jsem ještě byla panna, můj cyklus se teprve ladil. Dnes už vím, že vynechání cyklu u mladých dívek vůbec nemusí znamenat žádný problém. Naopak, většinou je naprosto v pořádku a v souladu s harmonií přírody a dospívání ženského těla. Takže v době, kdy se mé tělo mělo pomalu stávat ženou, bylo chemicky potlačeno na několik let.

Zmiňuješ také, jak na Tebe hormonální antikoncepce působila a jednou z těžkých zkušeností byla právě mrtvice. Identifikovali ji u Tebe lékaři hned nebo se musela ukázat vícekrát? Vidíš zde nějaký problém, kterému šlo předcházet?

Již od dvanácti let jsem trpěla migrénami s aurou. Při užívání antikoncepce jsem tak jednou za rok tuto velmi nepříjemnou věc prožila a myslela si, že je to jen další migréna. Když mi bylo asi 21, začala na mě ona “migréna” opět přicházet. Byla jsem v práci sama, nikde nikdo a mě začala tvrdnout půlka těla a nemohla jsem mluvit ani artikulovat, a začalo se mi i špatně chodit. Dodnes děkuji všem strážným andělům za to, že mě můj partner na druhé straně telefonátu pochopil, a i přes nesrozumitelné huhlání okamžitě přijel a odvezl mě do nemocnice. Na následném neurologickém vyšetření mi bylo sděleno, že jsem prodělala mrtvici a že už jsem ji musel prodělat nejméně 2x předtím. Předcházet tomu tehdy nešlo, nebyly tak hojně dostupné informace. Dnes bych si asi zadala příznaky na google a hned bych věděla… :-)

Ještě bych se k tomu vrátila. Vzpomínáš si, jestli se Tě lékaři po prodělané mrtvici ptali na to, jestli užíváš hormonální antikoncepci nebo jste se k příčině dostali až později?

Víš, byl to zhruba rok 2003, antikoncepce ještě nebyla obecně považována za zdraví ohrožující, takže v nemocnici mě odbyli dávkou fyziologického roztoku do žíly a až na následném pozdějším neurologickém vyšetření mi jeden mladý pan doktor otázku ohledně antikoncepce položil. Když jsem řekla, že beru, řekl mi: “Okamžitě přestat brát!” Ale ani on mi nevysvětlil důvody. Co mě však vyděsilo více, bylo to, že při následné gynekologické prohlídce jsem svému gynekologovi předložila zprávu o doporučení antikoncepci neužívat a on řekl “No tak dáme jen nějakou mírnou, co?” Možná právě v tu chvíli jsem si vzala zpět svou sílu. Tato věta mi tehdy otevřela oči.

Proč bys nikomu užívání hormonální antikoncepce nedoporučovala. Jsou za tím pouze zdravotní následky nebo vnímáš i jiné komplikace?

Nemůžu říct, že bych ji nikomu nedoporučila. Někdy mám u sebe klientky tak vyděšené, že otěhotní, a tak jim jejich strach ovlivňuje vztah a sexualitu, že tam je mnohem přínosnější pro ženu jistý druh akceptovatelné antikoncepce užívat, než aby se neustále stresovala. I dnes jsou ženy, kterým to vyhovuje, a já se snažím ani v tomto nebýt ortodoxní. Předávám svou zkušenost, ukazuji, jak se dá situace řešit zdravějším způsobem, ale rozhodně nehaním rozhodnutí jiných žen. U mě se projevilo to, na co už nějakou dobu zejména neurologové upozorňují, že hormonální antikoncepce až dvojnásobně zvyšuje riziko mozkové mrtvice. A ještě větší riziko je tu pak v mladém věku, s kombinaci s vysokým krevním tlakem nebo migrénami.

Jaká je podle Tebe “nejlepší” možná antikoncepce pro dospívající dívku a jaká pro zralou ženu či muže?

Na to asi nelze odpovědět úplně plošně, je potřeba zvážit vícero faktorů. Já ve svém věku stále používám jako antikoncepci přerušovaný styk, popřípadě kondom na poslední fázi milování. Pro svou dceru mám však nachystaný už několik let přístroj Lady comp. Je to sice větší investice, ale ze zkušenosti mé a mých kamarádek spolehlivé, zdraví nepoškozující, vyžadující jen malou dávku disciplíny. Samotné otěhotnění je pro mě magický rituál, kdy na určité úrovni dávají partneři svolení, že dítě chtějí. Ale je to vrtkavé, protože to svolení může být maličkatá skrytá touha nebo taky strach, že otěhotním. Obojí je pro duši, která má sestoupit do těla matky takové symbolické “ano”.

Kdybys mohla vrátit čas zpět, jak by ses po zkušenosti s hormonální antikoncepcí zachovala, co bys vzkázala tehdy sobě, lékařům, vrstevníkům?

Čas bych nevracela, protože pro změnu v kolektivním uvědomění je vždy třeba někoho, kdo se “obětuje” pro tu danou zkušenost. Někdo zemře a tím se stane výstrahou a tématem k přehodnocování. Někdo musí onemocnět, někdo dostane mrtvici, aby o tom o 17 let později mohl psát článek.
Co bych však dnes vzkázala některým lékařům, je: Nenechte se manipulovat farmaceutickými korporacemi. Jste lékaři, pod přísahou. Umožněte Hippokratovi, aby se nemusel obracet v hrobě. Dnešní mládeži bych pak moc přála kvalitní sexuální výchovu se zkušenými lektory a více programů placených ze státních dotací pro podporu výuky na školách. Je potřeba děti ne jednostranně, ale komplexně informovat už od útlého věku, aby věděli, že za své zdraví jsou odpovědni oni sami. Když si budeme své tělo „huntovat“, žádná pilulka nás sama od sebe nespasí.