Zazvonil mi telefon...na druhém konci byl slyšet smutný hlas mladé ženy, která mě prosila o schůzku na logopedii pro svého manžela. Bylo mi ihned jasné, že je nešťastná a možná také zoufalá, protože jejímu muži bylo teprve 38 let a byl čerstvě po cévní mozkové mrtvici. Doma měli dvě náctileté dcery a tříletého syna. “Mohla byste nám pomoct prosím?”, ptal se mě ten smutný hlas. “Manžel (pan Jan) byl na operaci a v průběhu operace došlo ke krvácení do mozku. Teď už je můj muž doma, ale nemluví a občas nám také nerozumí. Má ochrnutou ruku, ale chodit může. Přijela bych s ním.” Nabídla jsem nebližší možný termín, abychom mohli zahájit co nejdříve pravidelnou logopedickou péči.

Do ambulance za mnou přijeli dva mladí manželé plni naděje a očekávání. Při první schůzce jsme si popovídali o tom, jak probíhal jejich život před mrtvicí a jaké je to po ní. Došlo k velkým změnám v chodu celé rodiny. Pan Jan už nemohl vést svoji firmu, nemohl vodit své malé dítě do školky, nemohl nyní své ženě pomoci ani odnést nákup natož se věnovat svým koníčkům a sportu, který měl tak rád. Zkrátka celý jejich svět byl najednou vzhůru nohama.

Již v průběhu první návštěvy jsem zjistila, že pan Jan opravdu ne zcela dobře rozumí, obtížně se vyjadřuje a nedokáže si vždy vzpomenout na ta správná slova, když chce něco říct. Nicméně pozitivní bylo, že dokázal poměrně dobře číst a psát tiskací písmena.

Ihned po první schůzce jsme se domluvili na pravidelných návštěvách. Vídali jsme se jednou týdně s tím, že jsem panu Janovi vždy dávala “úkoly”, pomocí kterých doma rozvíjel schopnost číst, psát, lépe rozumět a také mluvit. Velkou výhodou byla jeho velká a milující rodina, která se snažila pomáhat, jak jen to šlo. Do logopedických cvičení se zapojily také velké dcery pana Jana. Situace se trošku obrátila a teď pomáhaly s úkoly ony jemu. Již v průběhu prvního měsíce, došlo k velkému zlepšení především v oblasti porozumění.

V následujícím půlroce se řeč i paměť zlepšily natolik, že by téměř nikdo nepoznal, čím musel pan Jan v předchozích pár měsících projít. Logopedickou péči jsme po dohodě s rodinou rozvolnili. Ukázalo se, že stav pana Jana je natolik dobrý, že jedna návštěva za měsíc bude postačující. Kromě čtení, psaní, rozvoje řeči, myšlení a paměti jsme začali zkoušet také telefonování, psaní e-mailů a krátké videohovory. Ve všech oblastech došlo k výraznému zlepšení. Pan Jan začal postupně na pár hodin docházet do své firmy. S pomocí své ženy a svého kolegy zvládl částečně vyřizovat zakázky, odpovídat na některé e-maily a sám si zkoušel organizovat kratší schůzky. Nebylo úplně jednoduché vrátit se ke svému “starému” životu, ale z velké části se to nakonec podařilo. Sám pan Jan říká, že už to není jako dřív. “Když se cítím unavený nebo se mění počasí, nejsem ve své kůži. Mám pocit, že si nemůžu vzpomenout na to, co jsem chtěl udělat. Často mám pocit, že neříkám věci správně tak, jak bych chtěl, slova mi skáčou v hlavě a já je nedokáži říct, tak rychle jak bych potřeboval. Ale jsem rád, že jsem se mohl vrátit zpět do života.”

Eva Kolesová
Mgr. Eva Kolesová je klinický logoped. Necelých dvacet let se intenzivně věnuje logopedii. Provádí diagnostiku a terapii řečových poruch u dětí i dospělých. Vede soukromou logopedickou ambulanci Logopedonline, přednáší osobně i online ve formě webinářů pro organizaci Životní vzdělávání a nakladatelství Pasparta. Je autorkou knihy Jak pomoci svému dítěti s vadou řeči.
www.logopedonline.cz