Když jsem četl, co napsal můj mladší syn Vítek o cévní mozkové příhodě, nedá mi to, abych nepopsal, jak „klepla pepka“ mě. Její příznaky nebyly zdaleka tak výrazné, jako u drtivé většiny lidí, tedy většiny „kleplých“ lidí. Patřím mezi 800 000 diabetiků. Mluví se dokonce o milionu spoluobčanů, protože mnoho z nich o onemocnění zatím neví. Nevědí o tom, protože cukrovka nebolí. A dozvědí se to třeba při odběru krve, jehož cílem bylo něco jiného. A nebo, tak jako u mě, když se už objeví vedlejší příznaky cukrovky, nejčastěji neuropatie. To znamená, že jsem měl onu nebolestivou cukrovku, už delší dobu. Pocit brnění v prstech ruky, který po chvíli odezněl, byl stejný, jako když si ruku tzv. přeležíte. Varovné bylo, když se začala ta doba odeznění prodlužovat. A tak jsem se zařadil mezi oněch zmíněných cca. 800 tisíc.

Cukrovka II. typu. Sedavé zaměstnání (za katedrou), nadváha, nesportovec a milovník dobrého jídla. Tady musím zmínit, že diabetici jsou pro mrtvici velmi dobrý terén, abych tak řekl. Byl jsem tedy tím dobrým terénem i já, který se navíc nevzdával dobrého jídla, jehož příprava byla mým velkým koníčkem. Moje ukázněnost byla povážlivě nijaká. V té době mi bylo 44 let, cítil jsem se na vrcholu sil i profesních, stal jsem se ředitelem základní školy. To není věru stresu prosté povolání. A co mi pomáhalo se stresu zbavovat? No jasně, dobré jídlo a pití! Následky byly nevyhnutelné – k neuropatii horních končetin se přidalo i ono známé „chození po mechu“ následované potížemi s rovnováhou - stále postupující neuropatie dolních končetin.

Psal se rok 2016, léto, a já trávím nádherných 10 dní u přátel ve Francii. Mám svůj pokoj v patře, kam vede krásné dřevěné točité schodiště, a kromě výletů do dobře známých míst v blízkém i vzdálenějším okolí mě moc baví koupání v jejich bazénu a k tomu zbavování drobných nečistot z jeho dna chytrým podvodním vysavačem. Nachodil jsem v tom bazénu snad kilometry. Následek toho schodiště a těch kilometrů byla jistá zvýšená únava. Tomu, že se mé tělo naklánělo více vlevo, jsem v té chvíli nepřikládal žádnou důležitost.

Zkrátím to: zpět do Prahy érem z Paříže (bez prostředků na ředění krve, bohužel). A dřív než nástup do školy ještě výlet do Trutnova na festival! A první den ve škole jsem cítil a konečně si přiznal, že ta levé strana je opravdu horší. Telefonát Vítkovi, pokyn: jedu pro tebe, v žádném případě nesedej za volant. Odvezl mě na Bulovku a závěr byl ischemická cévní mozková příhoda s levostrannou symptomatikou.

Co dodat? Přátelé, tak za 1. máte-li cukrovku, berte pokyny svého diabetologa vážně. 2. vězte, že podcenit i sebemenší změny vlevo či vpravo se nevyplácí a že se mrtvice nemusí projevit vždy jen pokleslým koutkem a poruchou řeči, a že my, diabetici, máme to stranové oslabení přes neuropatii někdy ne tak výrazné.