Pokud se takového člověka zeptáte, jestli si přeje záchrannou službu, logicky jí odmítne - cítí se dobře, o příznacích neví, tak proč záchranku? Někteří jiní o příznacích vědí, ale bagatelizují je. Jak jsem řekl, v tom nespatřuji jádro problému. Problém nastane až ve chvíli, kdy takového pacienta okolí poslechne a 155 nezavolá. Povím vám dnes o dvou pacientech. Oba muži, oba mladí, oba přerostlí a asi i proto poněkud autoritativní.

Ten první měřil dost přes metr devadesát, jeho partnerka byla drobná a mladší. Byli doma a on náhle začal divně mluvit - občas spletl slova, občas řekl nějaké zcela nesmyslné, navíc se trošku divně hýbal. Partnerka chtěla (a měla) zavolat rychlou. Partner jí to přes poruchu řeči zakázal - vyslovit "Ne!" a tvářit se u toho zle totiž ještě zvládl. Zkoušela to víckrát, ale její partner to odmítal čím dál zlostněji.

Šli spát a ráno byl stav stejný, možná dokonce o něco horší, pacient přesto 155 odmítal. Partnerka nás zavolala až odpoledne, to už dělal pacient jenom zvuky a pravou stranou těla nevládl vůbec. Zavolala 24 hodin od prvních příznaků a podle toho pacient dopadl. V pětatřiceti letech ochrnutý na pravou polovinu těla a s řečí, které nikdo nerozumí.

Druhý pacient byl na jakési rodinné party. Asi patnáct lidí, alkohol, zábava. Ta skončila, když začal pacient divně mluvit. Účastníci párty ho začali zkoumat, takže jim přiznal, že ho i brní pravá ruka a je nějaká nešikovná. Někoho hned napadla mrtvice a chtěl volat záchranku. Náš pacient - chlap v křiváku, co vypadá, že láme skály holejma rukama - to ale rázně odmítl. Okolí se mu snažilo vysvětlit, že mrtvice není legrace, že musí rychle do nemocnice. Ale na borce to nemělo vliv. Nebude přeci v pětatřiceti jezdit rychlou jak nějakej lazar, jasná věc. Navíc ho nic nebolí, tak jakýpak copak.

No a pak vzal někdo telefon, jelikož už toho měl dost a sotva hodinu od prvních příznaků zavolal rychlou. Příznaky jednoznačné, v autě byl vyšetřený a zajištěný snad během pěti minut. Jelikož se pacient nacházel v horoucích peklech na okraji Prahy, vyrazili jsme směrem k nějvětší koncetraci iktových center na světě (Homolka, Motol, Vojenská - pár kilometrů od sebe) a avízo jsme dělali cestou. Vyhrál Motol. A taky vyhrál pacient - šel domů snad čtvrtý den bez jakýchkoliv následků.

Být v pětatřiceti ochrnutý a neschopný se domluvit vs. být zdravý. Přátelé, nediskutujte s pacienty u nichž máte podežření na mrtvici, i přes jejich protesty zavolejte rychlou a přesvědčování nechte na nás. Neumím si představit lepší výsledek, než že vás příbuzný za ono zavolání na 155 přes jeho vůli, seřve brilantní češtinou a bude u toho symetricky lomit rukama. I když on vám spíše poděkuje...