Dnešní online prostředí a nakonec i celá naše doba je o neustálé masáži úspěchem a růžovým zobrazením světa. Všichni jsme šťastní a máme vše, po čem toužíme. Tedy navenek. Jenže reálný život není Instagram. Jsou chvíle kdy se nedaří a kdy je člověk dole. Ale tyto chvíle si navzájem neukazujeme. Celý online je prošpikovaný psychologií. Konkrétně skvěle funguje třeba tzv. FOMO princip (strach, že o něco přijdu). Díky FOMO stále scrolujeme a hledáme nové vzrůšo na newsfeedech. Je to ale princip spojený s negativními emocemi - pokud vidím dokonalé životy ostatních, tak se zákonitě dostaví pocit frustrace. Svůj život totiž s těmi falešnými obrázky neustále srovnáváme. Všichni se mají tak dobře. A já mám deset let staré auto a ukřičené děti. Čím víc radosti na síti vidím, tím více jsem nespokojený se svým reálným životem. Srovnávání s ostatními je normální, vždy tu bylo a vždy tu bude. I předvádění se, machrování a chlubení se. Jenže dnes je z toho závod, který nepřináší nic dobrého nikomu z nás. Tedy přináší, virtuální palce nahoru. Ale ty mi přijdou dost chabým ukazatelem úspěchu v životě. Nedej bože, když má někdo těch palců víc než já. Další zdroj frustrace!

Ono dost záleží s kým se srovnáváme. Jsou lidé, kteří by za mé deset let staré auto dali cokoliv. I za ty ukřičené děti.

Jak si zachovat klidnou hlavu v této neklidné době? Pomůže návrat k základním přirozeným principům. Žádná zázračná pilulka na spokojenost a štěstí zatím neexistuje. Tedy jedna ano - antidepresiva. Ale to není řešení, které je dlouhodobě rozumné. Život umí být těžký a ne nadarmo se říká, že co nás nezabije, to nás posílí. Život není jednoduchý, tudíž nemá ani jednoduché řešení. Úspěch a spokojenost si bohužel musíme odpracovat. Nespadne nám jen tak do klína. Ano, existují zkratky, také lze občas podvádět, ale pevně věřím, že se to člověku někde vrátí. Každá blbá věc, která se mi kdy stala mě posílila a měla nějaký smysl. Alespoň tak na to koukám já.

Jaké jsou ty základní přirozené principy?

1. Pozitivita

Nemyslím tím naivní pohled na svět, ani alibistické přehlížení negativních věcí. Myslím tím obyčejnou víru, že všechno dobře dopadne, humor a nadhled. Snažím se bavit životem. Nejsem tu abych ho protrpěl, ale abych si ho užil. Nedávno jsem slyšel skvělou hlášku: udržovat rovnováhu mezi radostmi a starostmi. Na tom teď pracuju. V poslední době jsem na ty radosti začal zapomínat a cítím to. Hodně.

2. Vědomá skromnost aneb minimalismus

Co pro vás znamená bohatství? Nebo úspěch? Je to nový Superb na operační leasing? Nebo dům na hypotéku, kterou většina z nás bude splácet do konce života? Peníze jsou pro náš život extrémně důležité, ale jejich získávání by nemělo být středobodem našeho bytí. Beztak je stejně všechny utratíme. Je dobré najít nějakou hranici, kdy zajistíme základní potřeby. A tu máme každý někde jinde. Znám člověka, který žije spokojeně s 13 tis měsíčně a znám jiného, kterému nestačí 110 tis. Mimochodem, hádejte, kterému se usíná lépe. Úspěšný člověk je pro mě ten, co ráno vstane, večer jde spát a mezitím dělá, co chce. Nechci aby po mě zbylo spoustu věcí, které pak někdo vyhodí do kontejneru. Chci, aby na mě mé okolí v dobrém vzpomínalo. Abych žil spravedlivý život. Minulý rok zemřel můj děda. Neměl Superba ani peníze na kontě. Ani tisíce followerů. Ani nevěděl, co to follower je. To všechno si stejně do hrobu nevezme. Měl ale plný kostel a přišel se s ním rozloučit snad každý, kdo ho znal. To byla velká škola toho, co je opravdu důležité. Ale ano, máte pravdu, musím na druhou stranu finančně zajistit svou rodinu. Jako každý táta od rodiny. Takže hledám balanc.

3. Silná vnitřní motivace jako hnací motor a proaktivní mód

Co je cílem života? Prokonzumovat ho v komfortu nebo něco dokázat? Změnit svět jako Steve Jobs nebo Elon Musk? Nebo si prožít svůj spokojený život v klidu na chatě? Zase to každý máme trošku jinak. Já se opírám o pět věcí, kterých nejvíce litujeme před smrtí. Jsou z knížky od Bronnie Ware, která zpovídala umírající lidi a dala tento seznam dohromady:

• Přál(a) bych si, abych si byl(a) dovolil(a) být šťastnější.
• Přál(a) bych si, abych byl(a) býval(a) víc v kontaktu se svými přáteli.
• Přál(a) bych si, abych bývala(a) měl(a) víc kuráže vyjádřit své pocity.
• Přál(a) bych si, abych býval(a) nepracoval(a) tak tvrdě.
• Přál(a) bych si, abych býval(a) měl(a) dost kuráže, žít život podle sebe a ne podle toho, co ode mě ostatní očekávali.

Je to jednoduché. Nechci na konci života litovat toho, že jsem si nedovolil být šťastný. Každý den se snažím udělat něco, co mě posune dopředu. Nebo něco, co dává smysl. A ano, ne každý den se mi to povede. Ale dlouhodobě tu vizi držím. Ty věci dělám pro sebe - dělají mi radost a dělají mě šťastnějším. Nedělám je, abych někomu něco dokázal, na někoho zapůsobil nebo ho ohromil. Čím déle téma spokojenosti v životě řeším, tím více vidím, jak je nějaký smysl důležitý. Něco, co mě baví. Něco, co mi dodává energii.

4. Pokora a vděčnost

Na čtvrtém místě mého seznamu je pokora a vděčnost. Vděčnost která se dá mimochodem trénovat. Zkuste deník vděčnosti. Jestli si ho zapíšete na papír, do telefonu nebo se jen večer zamyslíte před spaním je jedno. Důležité je si prostě jen připomenout, co vám ten den udělalo radost. Uvidíte, že těch věcí bude hodně. Pozitivní věci se nám totiž dějí stejně jako ty negativní. Máme ale tendenci jim nevěnovat pozornost. Jsou přece automatické. Ale nejsou. Díky této mini aktivitě bude vaše mysl usínat lépe než když před spaním myslíme na to, co nás zase zítra čeká v práci nebo co se dnes zase nepovedlo. Zkuste to pár dní. Co můžete ztratit? Když to nebude fungovat, tak to prostě po pár dnech už neuděláte. A pokud to fungovat bude, zlepší vám to o trošku život.

Obecně ale každý na svět koukáme jinýma očima. I proto s mým pohledem nemusíte souhlasit nebo na seznamu budete mít jiné věci. Popisuji především to, co slyším ve své bublině kancelářských lidí. Vy máte velmi pravděpodobně bublinu trošku jinou. Budu moc rád, když mi to dáte vědět. Co já vím - třeba jsem jen týpek s dírou v hlavě, který je úplně mimo. 😊