Začalo to nevinně. Felix Slováček jel se svou tehdejší přítelkyní autem, když se začal cítit divně: ”Za začátku jsem si myslel, že se mi jen trochu točí hlava,” vzpomíná. Snažil se protáhnout si krční páteř a zpočátku nedával příznakům velkou váhu. Zanedlouho se ale přidala zvláštní slabost v ruce a nevolnost od žaludku: “Pak se mi ten zvláštní pocit dal do rukou a začalo se mi dělat nevolno.” Na dálnici byl naštěstí sjezd, na kterém okamžitě zastavil. Vystoupil z vozu a přidalo se zvracení. V ten moment byla na cestě záchranná služba. “Lucie hned volala záchranku, číslo 155. Pamatujte si to, je to velice důležité,” pokračuje Felix Slováček. Sanitka byla na místě během několika okamžiků a v nemocnici byl za 15 minut. Během cesty se ale příznaky začaly zhoršovat a při příjezdu cítil, jak se mu celé tělo třese: “Ten třes se stupňoval a když mě dovezli do nemocnice, tak se mi třáslo celé tělo,” doplňuje hudebník.

Případ Felixe Slováčka je přímo ukázkový. Nejenže byl do 15 minut v nemocnici, ale do půl hodiny věděl, že prodělal mozkovou mrtvici. Díky rychlému zásahu se ráno po příhodě probudil a chtěl odejít domů, cítil se naprosto fit: ”Když jsem se ráno probudil, byl bych býval odešel, jak to rychle pominulo. A to vše jedině díky rychlému zásahu, protože jinak by mohly nastat změny, které by se nedaly vzít zpět.” Lékaři ale byli opatrnější. Museli provést vyšetření, která by případně upozornila na další nebezpečné zdravotní komplikace.

Po propuštění se o Felixe Slováčka starala paní profesorka Adámková z pražského IKEMu a měla následovat rekonvalescence. Podle svých slov ale žádnou nepotřeboval právě díky rychlé pomoci.

Když se Felix Slováček ptal svého ošetřujícího lékaře, jestli by mu do budoucna doporučil upravit některé návyky nebo změnit životní styl, odpověď byla jednoduchá: ”Pane Slováčku, žijte jako do teď. Za to vděčíte tomu, že se Vám pomoc dostala tak rychle.” Slováček také podotýká, že mrtvice neovlivnila ani jeho kondici, dech nebo například hru na nástroj: “Žádné změny zatím nepociťuji, ale věřte tomu, že je to díky té rychlosti.”

Na závěr dodává velice důležitou věc: “Jakmile na sobě pocítíte sebemenší nevolnost, problém, zavolejte si pomoc. Může vám to zachránit život.” V nadačním fondu Čas je mozek se snažíme připomínat, že nejdůležitější je čas! Jakmile cítíte, že s vámi není něco v pořádku, okamžitě volejte 155.