Sedíte sami doma, sledujete televizi a náhle to přijde – pocit zdřevěnění pravé ruky a nohy, nemůžete se pořádně hýbat, nemůžete vstát, nedosáhnete na telefon. Máte závrať, potíte se. Máte strach. A po patnácti minutách příznaky velmi rychle odezní. Najednou máte zase kontrolu nad vlastním tělem, je vám dobře. Co to bylo? A to je jedno, hlavně, že je to pryč, řeknete si možná.

A to by byla chyba, velká chyba. Tranzitorky bývají následovány mrtvicí skutečnou. Je to posel a nese špatné zprávy. Ale je to dobrý posel – zprávu předá a odejde. Zanechá vás bez příznaků a vy můžete situaci řešit. Mnoho mých pacientů s mrtvicí mi říkalo, že podobný stav měli před týdnem, ale po dvaceti minutách se jim udělalo dobře, tak nic neřešili. Chyba, chyba...

Vyhledejte po takové příhodě lékaře klidně i prostřednictvím záchranné služby, pravím vám! U mnoha z vás bude odhalena a řešena příčina a ke skutečné mrtvici nedojde. Celá věc se může skončit jednou, dvěma tabletkami denně.

Vyhledejte po takové příhodě lékaře i proto, že pokud to neuděláte, pravděpodobně ho bude o něco později vyhledávat záchranka s vámi v autě.

Někteří lidé dostanou velkou mrtvici tak říkajíc z plného zdraví, a to je blbé. Mnoho z vás, ale dostane nejprve jemné upozornění. Pepka vás hned neklepne. Jenom zaklepá v podobě TIA. Poslechněte tu zprávu a hybaj k lékaři. Příště už klepat nebude, ale na hulváta se vám vláme do dveří.

A hezký svátky mějte! A pohodu. A klid. Anebo naopak vzrušení a nepokoj, každýmu co jeho jest. Za chvíli jsou tu dvacátý léta, to bude asi jízda, tak si držme klobouky. Šťastnej novej rok, holoto!