Ať se nám to líbí nebo ne, náš subjektivní svět je vlastně výsledkem našich vnitřních rozhodnutí. A to dokonce i když jde o emoce, které jsou motorem našich subjektivních světů. Můžeme se ráno probudit a říct si, že budeme mít radost? Že můj subjektivní svět bude mít hezký den, ať se ve vnější realitě děje cokoli? Jistě, obnáší to trénink, ale možné to je. Obecně lze vnímat dnešní svět tak, že: ”Pomalu již lítáme na Mars, ale neznáme sami sebe”. A přitom strachy, bolesti, úzkosti – ty nejsou někde mimo nás. Jsou v nás! Nacházejí se v našem vnitřním světě a ten lze mít v určité míře pod kontrolou.

Abych si mohl svůj subjektivní svět lépe „kontrolovat“ potřebuji ho „sytit“ především smyslem života, který si musíme hýčkat, hledat a opětovně nalézat, pokud nám „zmizel“. Ano, smysl života je jednou z nejsilnějších energií našich životů. Je někdy těžké ho znovu nalézt, ale může vás uklidnit myšlenka, že vždy existuje! Jen my jej možná někdy nevnímáme, nebo jej ztrácíme ze zřetele, zatímco jsme pohlceni stresem, žalem, zklamáním či nějakou jinou emocí, která pohlcuje náš myšlenkový prostor. Proto je nutné svůj smysl života aktivně vyhledávat a připomínat si jej i v těch nejtěžších životních situacích.

V průběhu života se může stát, že nám náš smysl života zmizí. Možná jsme ho naplnili. Nebo se díky nemoci či úrazu náš život natolik změnil, že máme pocit, že jsme ho ztratili. Jenže podstata života už je jednou taková. Nic tu není nastálo. Všechno se mění. Jediná věc, která se nemění, je právě ona nevyhnutelnost změny. Ztotožnění se s myšlenkou neustálé změny vám může částečně pomoci nalézat nové životné směry a neulpívat v žalu nad ztracenou minulostí. Další důležitou taktikou je aktivně vyhledávat třeba i sebemenší „body radosti“, pozitiva, která často přehlížíme. Snažit se o změnu vnímání dané situace. Je to markantní rozdíl úhlu pohledu: „sklenice s vodou je téměř prázdná…“ nebo že „není ještě úplně prázdná“. Na každou životní situaci se dá nahlížet podobně, a budete překvapeni, jak jednoduše si můžete změnit náladu, když budete sami sebe takto „koučovat“.

V mnoha věcech samozřejmě potřebujeme k odražení ode dna své blízké, lidi, kteří nám umějí dát určitý pocit jistoty, důležitosti, potřebnosti a užitečnosti. Psychologové hovoří o potřebě afiliace, chcete-li, o potřebě emočně kladných, přátelských sociálních kontaktů s lidmi. Jednoduše řečeno, jde o touhu někam patřit. Blízcí lidé nám mohou být nápomocni i v dalším „opěrném bodě“, který nám pomáhá v těžkých životních situacích. Jedná se o víru v něco v budoucnosti. Kouči často hovoří o vizích a cílech, které pomáhají nastavovat. Pokud je totiž člověk nemá, může se nacházet v takzvaném existenciálním vakuu, které je značně demotivující a souvisí právě se ztrátou smyslu, vize i cíle daného jedince.

Na závěr výčtu „opěrných bodů“, které nám pomáhají v těžkých situacích, nemohu opomenout víru jako takovou! Víru v něco, co nás přesahuje. Jedná se o jakousi „kotvu“, která nemusí projít racionální, logickou úvahou, přesto může mít daleko větší „sílu a energii“ než právě racionálně podložená fakta.

Jedno indiánské přísloví zní: „Zmizí-li nepřítel v nás, zmizí všichni nepřátelé mimo nás“. A já ho ještě doplním o citát Břetislava Kafky: „Hledáš-li pomoc, či sílu, uvědom si, že tu největší máš v sobě, není nikde mimo tebe!“.

Přeji všem čtenářům hodně štěstí v boji nejen s vnějšími nepřáteli „převlečenými do různých podob“, ale i s vnitřním nepřítelem, a zároveň hodně štěstí při hledání té největší síly, své sily vnitřní.

Marian Jelínek je slavný hokejový trenér a kouč vrcholových sportovců. Již více než 25 let se zabývá sportovní psychologií a mentálním koučinkem. Přednáší nejen asociacím a klubům napříč všemi sporty, ale také firmám z různých oborů. Je garantem oboru Psychologie pro manažery na Newton College a spoluautorem projektu SportMentor, který pomáhá rodičům motivovat a vést děti, aby naplno projevily svůj talent. Je autorem mnoha motivačních knih, z nichž nejnovější vyšla pod názvem Vnitřní svět vítězů.