6. 12. 2019
Léčebné možnosti u akutních cévních mozkových příhod se neustále rozšiřují. Je to sotva pár let, kdy byly vyvinuty katetry tak tenounké, že se jimi daly tahat tromby i z cév v mozku. Ani trombolýza, tedy rozpouštění trombů, není metoda bůhví jak stará. Ono to nezní dobře, ale jakkoliv se lékaři před řekněme pouhými padesáti lety samozřejmě snažili pacientům s mrtvicí pomoci, asi největší efekt mělo, že jim drželi palce. Skutečně účinná léčba prostě tehdy ještě nebyla vybádána.
Mít mrtvici před padesáti lety bylo sakra horší, než dostat jí dnes, to ale bylo řekněme na konci sedmnáctého století?
Sledujete na facebooku skvělej profil Kout historických kuriozit? Pokud ne, pak vám ho vřele doporučuji, najdete tam totiž skutečné skvosty, jako třeba následující řádky. Titulek je s dovolením můj.
CMP vzor 1685.
"Když například Karel II. utrpěl v roce 1685 mrtvici, jeho lékaři mu nejprve odebrali "dva poháry krve", poté přistoupili ke klystýru, podání projímadel a podávání kýchacího prášku. Když král stále nereagoval, pokračovali v odebírání krve. K tomu králi mazali chodidla mastí z holubího trusu a drcených perel, přikládali mu na hlavu do ruda rozpálené železo a podávali výtažek "čtyřiceti kapek z lidské lebky", než král po třech dnech léčby zemřel."
A to byl král, prosím pěkně! Dostalo se mu tedy tehdejší nejlepší možné a nejmodernější léčby. Jak vidno, na konci 17. století byla terapie horší než diagnóza. Řekl bych, že otázka, zda Karla II. zabila spíše mrtvice, či naopak pokus o její léčbu, je na místě.
Takže si to shrneme: V roce 1685 vám po iktu indikovali klystýr, patlali po vás nesmysly a snažili se, abyste vykrváceli. Před padesáti lety vás již nemučili, ale kromě "přání brzkého uzdravení" s vámi vlastně nic nedělali. A dnes, v roce 2019, v zemi, jež má jeden z nejlepších programů na léčbu aktuních mrtvic na světě, nepozná více než 50% obyvatel příznaky mrtvice, a zejména kvůli tomu dopadne obrovské množství pacientů s mrtvicí podobně jako Karel II.
A to je ten problém. Možnosti 21. století a výsledky téměř jako ve století sedmnáctém. Protože se pacienti často nedostanou do nemocnice včas. Pojďme to změnit. Resuscitovat tady umíme zcela mimořádně. Tak ještě ty tři hlavní příznaky iktu aby každý znal.
1) pokles koutku úst (laici velmi často říkají, že ten koutek "visí")
2) oslabená svalová síla na levých nebo naopak pravých končetinách (ono pověstné "ochrnutí na polovině těla")
3) porucha řeči (a je jedno jaká, pokud pacient nerozumí, co mu říkáte - má poruchu řeči, pokud vy nerozumíte tomu, co říká pacient - má poruchu řeči)Stačí jeden z příznaků a už se sápejte po telefonu. 155. Dycky. Dycky 155.